Vyzubená detektivka


18. listopadu 2013, autor Wood,



   Minule mi Lucka vynadala, že píšu děsně nespisovně. Měl bych to napravit. Pak mi ale kladla na srdce, abych v tom psaní pokračoval. Budu se snažit, ale vyjadřuju se tak, jak mi můj zoban narostl. Přečetl jsem detektivku, což je fakt informace roku. A ještě, kdyby čtenáři tušili, jak jsem se k tomu dostal.

   Mám starou pratetu, u níž nečekám, až zaklepe bačkorama a já budu dědit, protože ji mám rád. A teta někde cajdala a uhnala si chřipajznu, a já se na pár dnů přestěhoval k ní a normálně jsem se o ni staral. Ten její gauč pro návštěvy v kuchyni sice pamatuje ještě Franze Josefa, ale nedalo se nic dělat.  Večer jsem se nudil, protože střílečky na noťasovi mě už nebavěj, filmy jsem viděl snad všechny,  a proto jsem se hrabal v tetině knihovně. Ona čte hodně, ale poslední tři roky  hlavně sponzoruje nakladatelství MOBA. Připadá mi, že ty knížky vypadaj jak přes kopírák stejně, prostě nemaj zrovna sexy obaly… Vondrušku jsem testoval už minule a po pěti stránkách jsem se na něj vykašlal. Nejsem žádný češtinářský eso, ale… Ten redaktor, co takovou věc pustí, má asi zrovna dost vysoko hladinku. Jo, chlast je svině.

   Ale zpátky k tý detektivce s názvem Kosa a kámen. Vyšla někdy před čtyřma rokama. Sepsala ji jakási Jarmila Pospíšilová, o který není na obalu ani slovo…. Než sem se prokousal jmény a udělal si v těch jejích  figurách jasno, dost jsem nechápal, o co v tý detektivce vlastně jde. Příběh mi přišel jednoduchej, jeden bejvalej lampasák, komanč asi až na půdu, pár lidem otravoval život a taky na to doplatil. Hned na začátku jsem se musel chlámat, když ten lampasák šel zvednout mobil a z druhý strany sluchátka se ozvalo, že si dotyčnej myslel, že není doma. Zajímalo by mě, kdo vyčuchá po mobilu, jestli je někdo doma… Já teda ne.

   Prostě bych to měl asi nějak shrnout, banda ambiciozních kreténů lačných po prachách, který žijou někde na Moravě se snaží. A  o co se snaží? Já vlastně netuším. Blbý na tom bylo jen to, že se s tím lampasákem jako oběť svezl člověk, kterej s tím neměl úplně co společnýho. Jinak mi ta pseudomoralistická linie o lidech, co profitovali za bolševika a jedou v tom znovu, připadala o ničem.

   A vím jednu věc, že kdybych nebyl zvědavej na to, kterej dobrodinec ty vraždy spáchal, asi bych to ani nedočetl. Řešil jsem pak s tetou, jestli se jí zrovna tahle detektivka fakt líbila a ona mi nedokázala odpovědět, protože jí  neutkvěla v paměti. No a to mi přijde jako průšvih. Detektivka je odpočinkový čtení, ale myslím, že by mohla mít nějaký psychologický propracování a hlavně mě štve, když je v ní postav jak na orloji, kdo se v tom má vyznat. Na pustej ostrov bych si tuhle knížku prostě nevzal….

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy





Počet komentářů na “Vyzubená detektivka” - 2


    Eva   (18.11.2013 (17.55))

    Máš pravdu, i já narazila v literatuře na plno gramatických chyb. Ale to není tím, že to redaktoři tzv. "pustí". Jsou nakladatelé, kteří zcela vypustí korektury a pak to tak vypadá. Uvedenou autorku neznám, ale mohl bys nám něco doporučit. Myslím něco dobrého, ne že jsi omylem sáhl v tetině knihovně na ptákovinu:-))))))


    Eva   (18.11.2013 (17.56))

    Mezi nespisovnou a obecnou češtinou je rozdíl, ale to ty určitě víš:-))).



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička