V bezvetrí súženia

11. ledna 2014, autor Martin Užák,

– stvorené 26.12.2007 –

Mĺkve povetria ho odviali k zapaľovaniu sviec,
odtiahli k rannému bezvetriu súženia,
verí iba bozku vosku, tak nikomu nepovedz,
že ranné drámy ho nijako nemenia.

V bôli ho zvierajú kvapôčky soli, lebo soli
– nech akokoľvek chce – mnoho nepovolí,
päty slabosti ho vrhajú do dní, čo len boli,
nech trvalo šliape po kvárenej vôli.

Z večného ohňa plameňa len mdloba jeho cností,
keď svitaním prebúdza kvílenie mysle,
a i keď sa prenesie cez denné sny nevinnosti,
nocou len desí sa, kam ráno ho vyšle.

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “V bezvetrí súženia” - 2

Eva (13.1.2014 (19.36))

Noční můry nemusí být jen v hororu, ale i v nás... je správný pocit, že vysvobození duše přinese až smrt?

Martin Užák (18.1.2014 (21.10))

To nevím, ale možná to pro někoho možné je. Smrt je daleko.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a