Třikrát a dost

Úvodem

            „Nebudeme si tykat ? Kdyby jste mi chtěla“ nadávat, tak „Vy vole“ zní dost blbě“.

Poprvé….

           „Chtěl bych Ti něco říci“, oslovil mě na něj nezvyklým tichým hlasem a sedl si do křesla. „Chci se rozvést“.

           Tak a je to tady, pomyslela jsem si. Už několik dní jsem měla divný pocit kolem žaludku a nevěděla jsem co s ním.

          „Dobře“, odvětila jsem a stěží jsem zadržovala slzy. „A jak si to představuješ ? Žádost o rozvod jsem nikdy nepsala, tak předpokládám, že to zvládneš Ty“.

           „To probereme jindy, teď musím na chvíli odjet. Nevíš, kde mám čistou košili? Tu modrou“?

         „Vydrž chvíli, vyžehlím Ti ji“. Panebože, on jde určitě „na rande“ s tou druhou a já, koza blbá, mu ještě budu žehlit košili.

Podruhé !

              To je divné, dnes už jde podruhé pod sprchu a bere si čisté slipy, zatímco donedávna mu stačily jedny téměř na celý týden… Co se děje? „Miláčku, nechceš umýt záda“?

            „Zbláznila jsi se? Copak jsem tak nemohoucí ? Raději mi přines čistou košili, tu novou s proužky, co mi tak ladí k riflím !  A s večeří si nedělej starosti, já se najím venku“.

            Tak takhle, hošánku, takhle ne! Jestli si myslíš, že si budeš užívat s jinou a já budu sedět doma a, nedejbože, bulit, tak to teda ne!  „Co kdybychom se venku najedli oba? Už jsme dlouho nikde nebyli. A kam vůbec jdeš? Co máš tak důležitého?

              „Ale nic, jen jsem chtěl jít s Frantou na dvě decky červeného, už jsme se dlouho neviděli“.

            „S Frantou? To je divně, že nic neříkal, když jsme dnes jeli spolu tramvají. Naopak říkal, že bychom se měli zase někdy sejít. Tak to, když mě vezmeš s sebou, mu vlastně uděláš radost. Počkej chvíli, jen si vezmu ty nové šaty, co mě v nich ještě neviděl“.

Potřetí ?

            Je vůbec nějaké „potřetí“? Nebo se v „ tom“  jen naučil lépe chodit ?