ŠTÍR A ÓRIÓN

 Órión proslul jako vášnivý lovec. Božský potomek samotného Poseidóna a jeho milenky Euryaly byl jedním z nejkrásnějších mužů, co kdy Země nosila. Zahleděl se do krásné Méropy, dcery krále Oinopióna z Chiu. Král, když viděl jeho svalnaté a vypracované tělo, natěšené na lov, rozhodl se, že toho využije ve svůj prospěch.

Pravil proto Óriónovi: „Dostaneš mou dceru pod podmínkou, že na ostrově vyhubíš všechna divoká zvířata. Ostrov je nebezpečný a divoká zvěř tu zabíjí poutníky, pocestné i členy mé královské družiny.“

Oinopión však byl do Méropy sám zamilován a vůbec neměl v úmyslu dát ji Óriónovi za ženu. Jenom chtěl Órióna využít a pak se ho zbavit. Órión vystřílel a vyvraždil na ostrově všechny lvy, medvědy, vlky a další predátory, ale král Oinopión hledal další a další záminky, aby nemusel splnit slib a oddálil sňatek.

„V jeskyni v horách se ukrývá obrovský lev, musíš ho vystopovat. V kopcích za městem běhají zuřiví vlci. Krokodýli v deltě řeky roztrhali několik námořníků,“ vymlouval se proradný král.

Órión už byl znechucený a rozmrzelý neustálým čekáním a planými sliby, a tak jednou večer z nudy vypil plný měch vína. Strašně se opil a vtrhl Mérope do ložnice, kde ji znásilnil. Oinopión se šíleně rozlítil, protože mu Órión zneuctil jeho holčičku, kterou si chystal pro sebe. Tvářil se však, že o ničem neví, a další večer nechal poslat Óriónovi několik soudků vína.

Když zcela zpitý Órión upadl na zem a usnul, vypíchl mu obě oči a poručil otrokům: „Doneste ho na břeh moře a zde ponechte osudu.“

Poseidón však svého syna nenechal na holičkách. Slepý Órión se ráno probudil, bezmocně tápal po břehu a proklínal krále Oinopióna za to, co mu udělal, když uslyšel tuto věštbu: „Vstup do moře a plav. Narazíš na koráb. Nastoupíš do něho. Koráb tě sám povede. Dorazíš na nejvýchodnější místo Země. Zde pohlédneš do ranního slunce a znovu získáš zrak.“ 

Koráb dovezl nevidomého Órióna na nejzazší místo na východě. Órión vystavil svou tvář teplu prvních slunečních paprsků. Cítil, jak se mu prázdné oční jamky pod zavřenými víčky nalévají, opatrně zamrkal a otevřel oči. Zrak se mu vrátil. Mžouravě se rozhlížel kolem sebe a spatřil půvabnou dívku.

„Kde se tu bereš, neznámá krásko?“ zeptal se jí.

„Už tě nějakou dobu sleduji. Každé ráno, když vyvádím červánky na oblohu,“ přiznala se bohyně úsvitu Éós.

Órión se jí moc líbil a zatoužila po něm.

„Kde to jsem?“

„Jsi v místě, kde vychází slunce.“

Éós pozvala Órióna do svého paláce a dala mu zapomenout na Méropu. Když si spolu dostatečně užili sexuálních radovánek, Órión se rozhodl, že se vrátí na Chiu a pomstí se králi Oinopiónovi za vypíchnuté oči.

Cestou potkal divoce vypadající ženu se žhnoucím pohledem a s lukem a šípy přes rameno.

Oslovila jej: „Zapomeň na svou pomstu Órióne a přidej se k mé družině, budeme štvát a lovit zvěř spolu.“

„Odkud mě znáš?“ podivil se.

„Já, bohyně lovu, abych neznala nejslavnějšího lovce,“ smála se.

A tak se Órión přidal k dívčí lovecké tlupě bohyně Artemidy. Artemis darovala Óriónovi psa Siria, který neúnavně štval zvěř, zejména zajíce, které pak Órión s gustem pokropil šípy. Chvástal se, že zbaví celou zemi dravců a oblud.

Bohům na Olympu se to přestalo zamlouvat a začali být na nelítostného likvidátora zemské fauny pěkně nabroušení. Zejména Apollón, bratr Artemidy nerad viděl, jak se sestra nechává Óriónem strhnout k dalším krvelačným honitbám. Obával se, aby Artemis nepodlehla Óriónovi stejně jako bohyně Éós, a nechtěla si jej nakonec vzít za muže. Takového švagra si v žádném případě nepřál.

Órión nenaháněl jen divoká zvířata, ale díky své schopnosti pohybovat se v moři, pronásledoval sličné nymfy Plejády. Ty uprosily Dia, aby je raději proměnil v nějaké létající tvory, aby unikly svému pronásledovateli. Zeus je vyslyšel a proměnil je v holubice.

Apollón se vypravil za bohyní Gaiou, která stvořila vše živé, a postěžoval si: „Jestli nezasáhneš, za chvíli na Zemi nezůstane žádná zvěř. A koho pak bude krvežíznivý lovec zabíjet? Lidi?“

Gaia souhlasně pokývala hlavou: „Máš pravdu, Órióna sleduji již delší dobu, jeho čas nadešel.“

Poté čarovala a mumlala zaklínadla. Po chvíli se na obzoru vynořil obrovský štír. Apollón zděšeně couvl.

Gaia ho mírným gestem uklidnila: „Neboj se, tobě ani nikomu z dalších bohů neublíží. Je stvořen k tomu, aby zabil Órióna. Až splní svůj úkol, zmizí v Tartaru.“

Štír v závěsu s Apollónem chvátali vykonat pomstu. Jakmile Órión spatřil gigantické monstrum, jak zlostně seká jedovým ostnem a natahuje obří klepeta, neváhal a vystřílel na něho celý toulec šípů. Šípy však klouzaly po netvorově těle jako po másle.

Órión popadl meč a jako oštěp jej prudce hodil útočníkovi na temeno. Meč se zlomil a spadl na zem. Najatý zabiják byl pokryt neprůstřelnou krustou. Órión viděl, že tohoto nepřítele nepřemůže, a raději tedy skočil do moře. Jako Poseidónův syn se zde dokázal pohybovat neuvěřitelně mrštně a hbitě. 

Apollón sledoval, jak se Órión rychle vzdaluje, a štír bezradně stojí na břehu, a proto vyzval Artemidu: „Vidíš toho plavce v moři?“

„Vidím ho dobře,“ odvětila nic netušící sestra.

„Je to odporný ničema, právě znásilnil jednu z tvých družek, poté ji zabil a pohodil v lese. Proto nyní prchá, než na to přijdeš.“

Artemis pozvedla luk, namířila šíp a ucedila: „To mu nedaruji.“

A přesnou ranou prostřelila Óriónovi mozek. Když se dozvěděla, že zabila svého loveckého druha, bědovala a naříkala.

Obrátila se na věhlasného lékaře Asklépia (Aesculapia), syna Apollóna, svého synovce a poprosila jej: „Prosím, oživ mého přítele. Nechci žít s tak strašným pocitem viny a utápět se ve výčitkách.“ 

„Vím, že jsi ho nechtěla zabít, proto ti pomůžu,“ slíbil Asklépios své tetě a začal pracovat na oživení mrtvého Órióna.

Ale to neměl dělat. Velice tím rozhněval vládce Olympu Dia, že obyčejný smrtelník si dovolí příčit se přání bohů, a zabil Asklépia bleskem.

Nešťastná Artemis se postarala, aby její druh Órión neupadl v zapomnění, a vyslala jej i s jeho psem Siriem na oblohu. A protože i Štír svým způsobem splnil božskou misi, umístila jej Héra hned naproti Óriónovi. A hned za Štírem tam poslala Zajíce, jako nejvíce pronásledovanou oběť Óriónova loveckého řádění. Órión a Štír se tak nenávidí, že se spolu nikdy nesetkají nad obzorem a vzájemně se vyhýbají. Jakmile Órión zmizí na západním obzoru, Štír se vynoří na východě.

S příběhem o Óriónovi souvisí tato souhvězdí: Orion – Orionis, Štír – Scorpius, Velký pes – Canis Maior, Zajíc – Lepus.

Souhvězdí Oriona (Orionis)

Orion je nejvýraznější a nejnápadnější zimní souhvězdí. Leží mezi souhvězdími Blíženci, Jednorožec, Býk, Eridanus a Zajíc.

Nejlépe je viditelné v lednu a v prosinci, a to po celou noc. Lze ho však pozorovat krátce před svítáním už v srpnu.

Znázorňuje střelce s napjatým lukem a zavěšeným mečem. Orionova ramena tvoří velmi jasné hvězdy Betelgeuse (a) a Bellatrix (g). Hvězdy Alnitak (z),  Alnilam (e) a Mintaka (d) vyznačují Orionův pás s mečem a pod ním se rozprostírá i Velká mlhovina, která je nejjasnější mlhovinou na severní obloze.

  Jako Orionovy nohy září obří hvězda Rigel (b) a o něco menší Saiph (k). Orionův luk a šíp jsou utvářeny z hvězd pí, které jsou očíslovány od 1 do 6.

Betelgeuse je červená hvězda a , Bellatrix je g, Alnitak je z, Alnilam je e, Mintaka je d , zcela dole Rigel je modrá hvězda b a Saiph je k.

Souhvězdí Štíra (Scorpius)

Souhvězdí Štíra najdeme na jižní polokouli hvězdné mapy a v České republice ho nikdy neuvidíme celé. Toto souhvězdí mohou v plné kráse pozorovat od května do září pouze obyvatelé zemí ležících jižně od čtyřicátého stupně severní šířky, kdežto Česká republika se rozkládá okolo padesátého stupně.

V případě některých souhvězdí je třeba hodně zapojit fantazii, abychom v rozestavení hvězd spatřili to, co jejich pojmenování nabízí. U Štíra je tomu naopak. Jeho nejzářivější a nejkrásnější částí, pozorovatelnou pouze ze Středomoří, je žihadlo, zakončené jasnou dvojhvězdou Shaula (l). V jeho blízkosti leží dvě krásné otevřené hvězdokupy M6 a M7.

Nejjasnější hvězda souhvězdí Štíra je na jeho hrudi a nese jméno Antares (a). Tuto hvězdu můžeme spatřit i v ČR. Původ pojmenování pochází ze slov Anti – Ares. Anti = proti, Ares je řecké pojmenování planety Mars. Načervenalé vzezření hvězdy Antares a planety Mars se pozemšťanům jeví téměř totožné. Antares je v rodině ostatních hvězd považován za hvězdu chladnou a obří. Pokud je průměr Slunce 109x větší než průměr Země, pak průměr hvězdy Antares převyšuje sluneční průměr 300x!

Souhvězdí Štíra sousedí na západě s Váhami a na východě se Střelcem, jeho severním sousedem je Hadonoš a z jihu s ním sousedí  Vlk, Jižní koruna a Pravítko.

Antares je a a Shaula je l.

Souhvězdí Velkého psa (Canis Maior)

Velký pes je typické zimní souhvězdí a najdeme je na obloze velmi snadno. Jeho nejzářivější hvězda Sirius (a), přezdívaná „psí hvězda“, je totiž vůbec nejjasnější hvězdou noční oblohy. Její vysoká jasnost není dána velkými rozměry hvězdy, ale její blízkostí ke Slunci. Sirius je ve vzdálenosti pouhých 8,6 světelných let, tj. přibližně 81 356 000 000 000 km. Zářivý výkon Siria je v porovnání se Sluncem mnohem větší, a to přibližně 23krát.

V systému hvězdy Siria obíhá hvězda z rodiny bílých trpaslíků, zjistitelná až pomocí velkých astronomických dalekohledů. Bílý trpaslík  Sirius B je sice  malá hvězda, průměrem srovnatelná se Zemí, zato však její hustota je úctyhodná. Pokud by například noviny byly vyrobeny  z hmoty bílého trpaslíka, vážily by přibližně 10 tun.

V Egyptě za vlády faraonů objevení Siria na ranní obloze zvěstovalo příchod horkých letních dnů a záplav na Nilu, které se každoročně opakovaly. Pro toto období si Egypťané odvodili název „psí dny“.

Kromě Siria jsou v souvězdí Velký pes ještě další poměrně jasné hvězdy a to Mirzam (b) a Adhara (e) znázorňující tlapky pejska, hvězda Wezen (d) zářící na zadečku a dvojhvězda Aludra (h) na ocasu. Souhvězdí Velký pes se nachází vlevo pod Orionem.

Sirius je bílá hvězda a, Mirzam je b, Adhara jee ,  Wezen je d a Aludra je h

Souhvězdí Zajíce (Lepus)

Zajíc je zimní souhvězdí a je viditelný od listopadu do února. Nachází se u paty Oriona jako jeho trofej. Název hvězdy Arneb (a) na zádech zvířete pochází z arabštiny a česky znamená zajíc. Přední část zajíce tvoří dvě jasné hvězdy mí (μ) a lambda (λ), uši ohraničuje hvězda kappa (κ). Gama (γ) a delta (δ) jsou na konci zadních, epsilon (ε) na konci předních běhů. Zajíc poskakuje takto na obloze směrem na západ.

Sousedí se souhvězdími Orion, Velký pes, Eridanus a Holubice.

Arneb je zelená hvězda a.

Ukázka z e-knihy Hvězdná obloha. Knihu můžete koupit zde:

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/3201295-hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze.html

https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-240250639

https://www.palmknihy.cz/ekniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-6126

https://www.alza.cz/media/hvezdna-obloha-d500817.htm