Já smekám svůj klobouk
Má krásko zlatovlasá
Slunce, cos v sobě skryla
Dere se jimi na povrch
Kytici lučních květů
Mé ruce tobě svázaly
Věnec z nich uvít chvátaly
Les, co na kraji louky stál
Tobě v ústrety mával
A škola života
Ta nesmlouvavá škola
Mi radila, skloň hlavu svou
Skloň ji před krásou (3.4.2015)
Celkem fajn... snažila bych se nahradit druhé slovo "škola"
Ano, pokory a poznání je nám třeba :-)
Aha! Takže tohle je ta milá báseň, která využívá zadaná slova pro veršotepárnu, ale není sonetem. A já se dal inspirovat k napsání sonetu, sice již po termínu, ale sand lepšího než ty dva odeslané. Už jsem ho sem taky vložil, stejně jako své želízko pro aktuální kolo pár vzpomínkových trioletů...:-)))
Evi, tu druhou školu Ája nemůže odstranit, ta je tam za účelem stupňování výroku...:-)))
Tak to jsem nevěděla.
Jenom malé upozornění,Shimimu, Napsala to Tudy,nikoliv Aja,takže Aja opravdu nemůže nic odstranit :-),jinak díky za milá slova,odhalil jsi to dobře. Já si jen trochu hrála cestou do práce :-)
Jejda, Tudy, promiň! Já už jsem z toho tak popletený, že když jsem tu četl Ájinu odpověď, tak jsem ve zkratové chvilce přisoudil tu báseň jí! Díky, žes to uvedla na pravou Míru!:-)
Jejda, jejda - a pak že bez práce nejsou koláče :-) Ó jak ráda bych byla autorem této milé básně :-)
Díky,díky,milá slova jen těší :-)