Opuštěný

1. října 2010, autor debbi,

Sešel jsem z cesty na pěšinu

a ubírám se do temna.

Bez tebe chřadnu, lkám a hynu,

bylas má láska tajemná.

Byla jsi pro mne v noci svící,

kdo tohle jen už jednou řek?

Zbylo mi srdce zoufající

a žádná radost, žádný vděk.

Víš, nejsem z těch, co tiše pláčou

když pustí peníz do řeky.

Jak kluk jsem si tu hrával s káčou,

proč nejde hrát si navěky?

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Opuštěný” - 4

P.F.Zarken (1.10.2010 (21.21))

Hrát si navěky by se nám líbilo, že jo. Hezká báseň***

Eva (2.10.2010 (19.19))

líbí, ale přemýšlím nad rýmem "a žádná radost, žádný vděk" - ten vděk mi k tajemné lásce nesedí.. vděk pociťujeme vůči např. rodičům, ale vůči osudovým láskám je to spíše vzplanutí.. no třeba mě něco kopne:-)))

debbi (2.10.2010 (20.35))

Evi, tentokrát musím nesouhlasit. Vděk je něco, co cítíme pokaždé, když dostaneme cosi, co není až tak běžné. Jsme vděčni osudu, že nám to, či ono postavil do cesty. Nebo bychom vděčni být měli. Alespoň tak to vidím já. Mohu se mýlit, ale pokud bych psala jen o tom, v čem se mýlit nemohu... asi bych nepsala ani řádku :-)

Eva (3.10.2010 (12.54))

souhlasím, ale přeci jen by mi tam lépe pasovalo třeba slovo "naplnění"... ale ty jsi autor a cítíš to jinak a poezie je především o pocitech...

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a