Na dně


2. října 2010, autor tonyend,



Sražen do kolen
Mířím dolů
Čas tiká
Jen jak
 
Špagát
To je jak dům Na půl cesty
Nechcou tě tam ani tam
To je zůstat viset
A nebýt dole ani nahoře
A já byl zvyklý dělat všechno
Jaksepatří pořádně
Po chemii bývá blbě od žaludku
A rezavý perkursní revolver
Na zdi má hlaveň
Plnou olova
 
Co zbylo
Jezero a řeka
Tak naposledy nahodit
Je mi tak těžko
Jako jindy nebudu čekat
Až zabere ten metrový
Ať zasekne kdo půjde kolem
Bude jeho
Nebyl jsem nikdy lakomý
Rozdal jsem co jsem měl
 
Prstýnky naušnice zuby doklady klíče peněženku vzpomínky
Odložit a nechat tady na břehu
Co s tím tam
Maskáče hezky do komínku
Tak mě to naučili
Jazyk stisknout dozadu i u kanad
Zavřít oči jak před prvním seskokem z Anduly
Nad Kunovicemi
Klobouk vem si čert
A má milovaná voda
 
Jsem úplně na dně
A je to zvláštní pocit
Když jsem byl na vrcholu
Teď jít po cestě k poslednímu kilometru
A je jedno
Jestli po dvou nebo čtyřech
Po svých
Nebo po pívech
Není to tak špatný
To se jen tak říká
Aby lidi neskákali ke dnu často
Ještě jsem a tak bilancuji
Mínusy
Já se opíjel
Často i krásou
Plusy
Nedal pokoj žádné sukni
A věřil až do konce
No nebylo to marný a špatný
 
Cosi bylo
 
Až budu spoupat nahoru
Nebude nic






Zařazeno v kategorii Poezie



Počet komentářů na “Na dně” - 2


    Eva   (3.10.2010 (13.33))

    text se mi líbí... bilancování života a vnitřní monolog před posledním skutkem zde na zemi .. přesto na mě nepůsobí depresivně a kromě smíření tam prosvítá naděje...zařadila jsem to do poezie i do prózy, protože se nedá jednoznačně říci, kam to patří...


    fotoeva   (5.10.2010 (22.27))

    líbí se mi,dneska jsem se k ní znova vrátila...musím se přiznat že jinak se vyhýbám čtení -bilancování....



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička