Cyklo Jeseníky a podél řeky Moravy

Na čtyřdenní (s cestou zpět pětidenní) cyklistický výlet podél řeky Moravy ve dnech 2. – 6. července jsme vyrazili "na těžko", tzn. všechny věci jsme si vezli s sebou a každý den spali jinde.  Na Moravu a zpět jsme se přepravili vlakem. Předem jsme si koupili skupinové jízdné pro 7 osob a kola. To musíš mít, jinak tě s kolem do vlaku nevezmou a také si v něm nesedneš, protože všechny vlaky byly během těchto svátečních dnů našlapané k prasknutí.

První den – čtvrtek 2.7.2015:

Rychlíkem z Prahy do Zábřehu, zde přestup do šouráku na Hanušovice, kde jsme vystoupili. Popojeli jsme k lanovce, která nás vyvezla na chatu Pod Slamníkem. Nad ní se vypíná vrchol Slamník ve výšce 1232 m. Při dojezdu lanovky kamarádka Jana zapomněla vystoupit, zazmatkovala a seskočila až v místě, kde lanovka zase sjíždí dolů. Zde zůstala chvíli bezradně stát a hrana lavice lanovky ji srazila k zemi (naštěstí měla na hlavě helmu).  V tom okamžiku konečně lanovku vypnuli. Vypadalo to hrozivě, viděla jsem to na erzetu, Jana se sbírá ze země a je celá od krve.  

Dovedeme ji k chatě, Jana krvácí z hlavy a je v šoku. Ránu ošetříme a ledujeme. A co teď?  Manžel ji doveze lanovkou zase dolů a taxíkem  se dopraví do místa ubytování – Bludova. My ostatní sjíždíme panoramatickou cestou dolů, výhledy na Jeseníky jsou skvostné:

Já si to tak neužívám, protože mám strach z výšek a před sebou vidím, jak cesta, po které za chvíli pojedu, strmě padá dolů:

Sjedeme k řece Moravě, která pramení kousek pod Kralickým Sněžníkem:

Podél řeky nádherná cesta lesem, užíváme si sjezdy, dojedeme do Červeného potoka a rozhodneme se, že to vezmeme nahoru přes Vyhlídku (738 m). I odtud jsou parádní výhledy. Ten holý pruh je sjezdovka z chaty Pod Slamníkem:

Lze dobře rozpoznat kostel v Červeném potoce:

A pořád a pořád do kopce:

Stále je vidět Červený potok, tam vzadu by mohly být Hanušovice, ale nejsem si jista:

Ještě pohled na Slamník:

Asi před měsícem mi začalo chroupat ve šlapce. Šlapka chroupala, chroupala a těsně pod Vyhlídkou dochroupala. Odešlo ložisko, šlapka se protáčí jak na obrtlíku, udržet nohu ve vodorovné poloze jde jen s obtížemi. Já a manžel zavoláme zbytku skupiny, že sjedeme do servisu do Králíků a odtud budeme pokračovat sami. První den a naše sedmičlenná skupina už je rozdělena na tři. Za deset minut pět stojíme před cykloprodejnou na náměstí, která v pět zavírá. Manžel mi koupí a namontuje nové šlapky, jsou "ostré", neměla by mi z nich sklouzávat noha  –  cca před 14 dny cestou do kopce v lese jsem měla takový kuriózní pád, sklouzla mi noha ze šlapky, kolo přestalo jet, chvíli je to jak zpomalený film, stojíš a rozhoduješ se, na kterou stranu padneš, pak už je to velmi rychlé, svalila jsem se jak pytel brambor doprava, bylo tam "příjemné" ostružiní a kopřivy.    

Z Králíků je pořádný kopec. Bunkr, co vidíš, je dělostřelecká tvrz Hůrka z dob československého opevnění v letech 1935 – 1938. Je v ní vojenské muzeum a můžeš si prohlédnout i podzemí:

Klášter Králíky netřeba představovat:

Přes Červený potok, Horní Hedeč se zase vrátíme do Hanušovic, kde zasedneme do hospody, která patří pivovaru Holba:

Dojídáme večeři a koho nevidíme. Naše kamarády cyklisty. Vystoupali na vrchol Vyhlídku, cesta je vyvedla zase zpět do Červeného potoka, takže jeli stejnou trasu kousek za námi. Společně pak přes Bohdíkov, Rudu na Moravou a Bohutín dorazíme pozdě večer do penzionu v Bludově.

Druhý den – pátek 3.7.2015:

Jana se zotavila, takže nasedáme všichni do kola vkol a vyrážíme směr Sudkov, Hrabová, kde je zajímavý evangelický kostel, zdálky jsme mysleli, že to je vodojem:

Pak Lesnice, Leština, Zvole, až do Mohelnice je to pořád drbačka po silnici, předjíždějí nás auta i náklaďáky. Cyklotrasy na Sedlčansku ovšem nejsou jiné, můžeš zde jezdit podle autoatlasu, k modrým značkám přibyly žluté a cyklomapy u silnic a to je všechno. To vše za peníze EU. Na ježdění s malými dětmi to rozhodně není.

Na náměstí v Mohelnici krátké občerstvení, teploměr na sluníčku ukazuje přes padesát stupňů, je to potřeba:

Mají zde kašnu, která neustále mění svůj vzhled:

Po silnici pokračujeme na Doubravici, Mladeč, stoupání do kopce k cukrovaru v Litovli je úmorné.  Litovli se říká Hanácké Benátky, protože je protkána rameny řeky Moravy, z nichž jedno protéká pod náměstím:

Náměstí Přemysla Otakara II. :

Budova radnice na tomtéž náměstí:

V Litovli jsme obdivovali lampy veřejného osvětlení, moc vkusná záležitost:

Další cyklo vede lužním lesem, je zde chládek a příjemně. Lesy prokličkujeme k Lovecké chatě nedaleko Horky nad Moravou. Je to oáza klidu, ideální místo pro pobyt s dětmi, pro něž je tu plno atrakcí.

Chystali se na zítřejší svatbu. Sobota 4.7. byla velkým svatebním dnem, kamkoliv jsme přijeli, všude pobíhaly nevěsty. V okolí chaty chovají divoká prasata, ovce, kozy i koně:

Jediná vada na kráse byla, že v pokoji, kde spali chlapi, ještě nebyla zrekonstruovaná koupelna. Byla taková zvláštní, záchod pod umývadlem hned tak někde nevidíš. Pokoj pro tři asi není tolik využíván, takže si dávají na čas.  

Lovecká chata je součástí přírodní rezervace, což se projevilo při večerním posezení venku. Pro hmyz jsme byli vítanou pastvou a jsme vděčni, že si Jana přibalila repelent.

(pokračování následuje)