Těžko říci, jestli na této audioknize lze vůbec najít nějaký nedostatek. Jestli tam někde vůbec je. Je to doslova posluchačský šperk, něco, co vás vtáhne a svou čistotou a zároveň syrovostí, vás doslova uhrane. Mluvím tu za prvé o charismatickém hlasu Jaroslava Duška, který umí být chvílemi nesmírně a vzrušujícím způsobem naléhavý, stejně jako hudební podkres, který čas od času prosvítá celým vyprávěním.
A také za druhé, největší dík patří vůbec autorce, Pavlíně Brzákové, která neuvěřitelným způsobem stvořila dokonalý příběh, dokonalé vyprávění sibiřského šamana – od dítěte ke starci… Zachytila s neskutečnou psychologickou přesností duši malého společností odvrženého dítěte, které se muselo již v ranném věku o sebe postarat samo uprostřed tajgy… vyrovnávat se svými vnitřními duchovními schopnosti a cestováním do „cherbu buga“, světa zemřelých… a jeho dospívání, změna vnímání světa, jednoduchost a syrovost jeho prvního zážitku se ženou… až po moudrého starce, který se vrací do vesnice, do společnosti lidí a zjišťuje, jak se všechno neuvěřitelně změnilo.
Jak se mění jeho povaha, jeho vnímání, jak kousek po kousku dospívá a dozrává snad v nejmoudřejší možnou lidskou formu – nejen pro tunguzský lid, ale tak nějak vnitřně, pro každého, kdo si jeho příběh poslechne nebo přečte.
Byla jsem v každé chvíli na straně Ogeho. Je to skvělý spisovatelský tah, který Pavlína Brzáková učinila. Umí nechat čtenáře na jedné straně a očima hlavního hrdiny nestranně pozorovat okolí. I kdybyste se chtěli jakkoliv odpoutat a získat si k Ogemu odpor, nejde to. Nejde to, protože on je dokonalým ztělesněním klidu lidské duše. Klidu, míru, lásky, ale i krutosti a syrovosti přírody, tak, jak to lidé v tajze zažívají. I když třeba vůbec nechcete, tak vás příběh zcela pohltí, upoutá, nenechá vydechnout, protože je prostě takový.
Vpravdě jsem se s něčím takovým setkala poprvé.
Snad podobně strhující pro mne byla trilogie Millenium, ale i v ní bylo několik hluchých míst, díky kterým jsem rádio vypnula a dala si pauzu. Oge taková místa nemá. Žasla jsem i nad tím, jak autorka naprosto dokonale vybrala a vytříbila použitá slova, poskládala věty. Není tu naprosto nic navíc, nic, co by zbytečně plevelilo a ševelilo jen tak, aby „toho bylo víc“.
A to dává Ogemu přidanou hodnotu.
Stejně snad jako každou knihu Pavlíny Brzákové, jako každé čtení či knihu Jaroslava Duška, se nedá očekávat nic jiného – i tady si jejich díla můžete pustit či otevřít kdykoliv. Kdekoliv. Pokaždé na vás dýchne moudrost stejně jako když náhodně otevřete jinou moudrou knihu a hledáte v ní poučení nebo jen pohlazení duše. Poslouchala jsem Dědečka Ogeho několikrát. Nejprve v kuse… potom po částech, kam mne prsty na ovladači zanesly… Vím, že to budu ještě nějaký čas určitě dělat. I když ten příběh znáte, uhrane vás. Uhrane vás dokonale poskládaný příběh a dokonalý naléhavý hlas Jaroslava Duška.
Za vše mluví věta, kterou jsem si navždy zapamatovala, protože je pro mě ztělesněním klidu a moudrosti.
„Seděl uvnitř ve svém těle a celý mlčel.“
Kdy Dědečka Oge poslouchat:
O autorce:
Pavlína Brzáková: je spisovatelka a etnoložka, zabývá se studiem sibiřských kočovných pastevců. Vydala dvě knihy jejich pohádek a příběhů, v roce 2008 pak vydala volné pokračování Dědečka Oge s názvem Dva světy. Ve spoluautorství napsala několik knih a působí jako šéfredaktorka měsíčníků Regenerace.
Vydalo nakladatelství Eminent, 2015, www.eminent.cz
Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz