Až probudí se sny…

Svit promarněných dnů i smutek prázdných nocí,
jež s tebou, lásko má, já netrávím už víc,
tak protloukám se dál, duch hyne bez pomoci,
chvíle, co měl jsem rád, proměnily se v "nic".

Až někdy v básních svých snad k životu se vzchopím,
a příběh představ mých dostane veršů řád,
tu probudí se sny, perlami slz je zkropím,
a zas se vydám vstříc všemu, co mám tak rád…