Lucemburk, Jan


25. února 2019, autor Rebejah,



Na pláni francouzské umírá rytíř sám,
Sám cítí se být, ačkoliv je to král,
Hrdě zemřít toužil, tak nyní umírá,
Nevidomé oči do nese upírá.
Leží tam v trávě a chrmlá krev,
Nevnímá už bitvy řev,
Když pod ním se krev s hlínou míchá
A sám král už sotva dýchá.
Blázen, anebo hrdina?
Jak si to vyložit?
Co řekne tomu rodina?
Co řekne tomu lid?
Umírá pod šípy český král,
Z rodu Lucemburků Jan,
Kralevic Karel z boje pryč
Odvezen je rytíři.
Stoletá válka zuří dál
A Francii aby čert vzal,
Přesila nebývá zdaleka vším,
To jest jen anglický samostříl,
U Kresčaku rudne zem,
Jen onen luk je vítězem.







Zařazeno v kategorii Poezie





Počet komentářů na “Lucemburk, Jan” - 1


    Eva   (26.2.2019 (12.14))

    Téma básně se mi líbí, je neotřelé. Jenom bych text rozdělila do slok. A taky by se v jedné básni neměly střídat rýmy.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička