Napiš prstem na mých zádech
marmeládou jahodovou,
že nestačí jeden nádech,
že jsem blázen, že jsem moře,
že jsem náplast na tvá hoře,
že jsem krůpěj rosy věčné
a slunéčko sedmitečné.
Budeš mojí živou vodou.
pořád obcházím kolem této skvělé básně a přemýšlím, kterého klasika mně to připomíná...hravá a rozverná dílka jsou, zdá se, tvoje parketa...
Díky, díky.....žádný klasik, jen jedno nádheré léto....