Nemám sklízet co… a ani
nechci čekat do svítání…
černá tma a v oknech deka,
vyschla na prach moje řeka.
Není vody, není žití.
Co mi zbývá? Vztek a pití!
A tak hledám kopku z hlíny,
toužím vejít mezi stíny,
zavřít poklop, sepnout dlaně…
A co skutky? Kašlu na ně!
má to sílu,líbí se mi to....
typická existencionalistická báseň... pryští z ní trápení, soužení, zklamání, rezignace a dovolím si použít i expresivní výraz "nasranost"... moc dobře napsáno...