schází mi radost
protože tahle bída
co chodí kolem
a která hrůzy střídá
sedla si na mne
sečteno, celkem vzato
ničí mi život
nemůžu vážně za to…
budeš mi chybět
však život – žádná sláva
není to salát
cukr se nepřidává
a to je škoda
protože hořkost chutí
svírá mi hrdlo
a k usínání nutí…
chce se mi umřít
zavřít se v předpokoji
mrtvého domu
a kašlat na obojí
na šedou hrůzu
bídu co umí prudit
lehnou si, usnout
a už se neprobudit…
tvé poslední dvě básně jsou skvělé... a depresivní a pesimistické, až mrazí... Tvůj smutek přechází i na mne a nutíš mě se zamýšlet nad lidským údělem..
:-) neber si to tak... smutek by neměl být infekční ;-)
A navíc, radost je sice tulačka, ale nakonec určo najde tu správnou adresu.... Pěkně ti to veršuje, debbi...
Moc pěkná, i když hodně smutná***
přidávám se,moc se mi líbí...