Hook 23-12-12

Ješte jsem dnes musel na chvíli do firmy, neb jsem tu zapomněl nějaký dárky a jak jsem jel okolo Ryšánky, tak tam jsou šampóni s káděma a kaprama a jsou hned u křižovatky a já tam stál na červenou, neb barvy poznám, i když jsem nemohoucí a byl tam zástup insolventních důchodců a já je pozoroval a jedna paní, taková korpulentní a tlustá (zdvojenej přívlastek, aby byla prdel) ukazovala do tej kádě a jelikož jsem po včerejšku děsně citlivej, tak jsem jí naprosto plynně odezíral ze rtů a zřetelně jsem slyšel, jak tomu prodejci, co přes léto dělá brigády u Greenpeace a váže se řetězama ke kytkám říká, ať jí majzne toho velkýho, co tak udiveně čučí a toho menšího, co se k němu lísá ať řízne taky, ať jsou kluci pohromadě a na mne z toho přišla taková slabost a oči se mi zalily slzama a jediný, co mne vrátilo do normálu byl rohlík s jehněčí paštikou, kterou dělá na Pražským řezník Klíma, protože jak říká, jehňata jsou jediný tvorové, který, když je porcuje, se nehejbaj a mlčej a třeba z krůty by neudělal ani čalamádu, jelikož je bojovná a kouše.

Včera jsem byl na večůrku v Karlíně u Kachny a Korábu. Dorazil jsem tam lehce po deváté a vrátil jsem se domů v pět ráno. Totál na sráč. Pamatuju si, že jsem seděl na Florenci, čekal na noční, tedy spíš ranní autobus a neustále padal z lavičky, neb jsem si hnul s motorikou a ráno jsem musel pucovat bundu věčnou utěrkou, co nezanechá ani jednu šmouhu a bylo to tam fajn, akorát Barbucha Zik, co mne tam propašovala, neb to byla ze začátku uzavřená společnost, než se otevřela, donesla láhev zelenej (protřepat, nemíchat) a mně bylo jasný, že to nedopadne dobře a měli tam naraženýho Poutníka, což je pivo, který po zelenej chutná úplně stejně jako kterýkoliv jiný a mluvil jsem tam s nějakejma lidma a taky tam byla Jane Gang, která neustále odbíhala a ta mi říkala, že neví, jestli má dělat architekturu nebo hudbu a já jí chtěl poradit, že jako ať zkusí něco třetího, ale udržel jsem se, neb by to mohla vzít špatně a jeden model mi pod slibem mlčenlivosti sdělil, že si koupil šest kostek, s kterejma hodlá hrát nějaký ušlechtilý hry a ptal se mě, jestli, když by jich měl pět, jestli by jako udělal postupku a já to jak debil počítal a furt mi tam jedno číslo chybělo a hrála tam hudba, kterou pouštěl Matěj, což je brácha Barbuchy a pár věcí se mi líbilo, dokonce jsem se i vlnil, neb rytmus a cit pro melodii je mi při vší skromnosti vrozen, ale pak tam šel asi třikrát za sebou Michael Jackson, kterýho moc nemusím, i když Jane říkala, že jí, co se týče stavby melodie, děsně posunul a já mu říkal, jestli by tam nemoh dát něco jinýho a Matěj, jelikož je hodnej a empatickej a milosrdnej programoval počitadlo, protože všechno to šlo z kompu, neb máme moderní dobu a co se kurva divíš mami a když to doprogramoval, šel Jackson ve smyčce a vypnout to nešlo, jelikož by se mu, jak říkal, zhroutil sound systém a mně už to bylo jedno, protože včera bylo včera a dnes je dnes a velká klika, že jsem odmít ty fantastický zelený konopný preclíky, protože to bych byl mrtvej ještě teď a pak jsem tam mluvil s jakousi modelínou, která pracuje společně s Jane a dělaj interiéry a všechno okolo baráků a já si z ní pamatuju akorát to, že měla vlasy a jak jsem chtěl bejt za chytrýho, tak jsem jí povídal, že se mi děsně líbí, když si třeba někdo koupí kostel a bydlí v něm, že to je jako skvělý, protože z těch zdí sálá atmoška jak prase a ona kejvala hlavou a povídala, že to je paráda a že by to šlo zařídit ve stylu Rybovy Vánoční mše a já kejval taky, akorát se mi nezdálo, kdyby mi v bejváku všude viseli kapři, ale nekomentoval jsem to, neb jsem chtěl bejt in a cool, jestli mi rozumíte a pak jsem taky už sotva mluvil, protože Poutník začal vyhrávat a když jsem odcházel, tak Barbucha stála u výčepu a v ruce držela účtenku a koukala na ni smutně a tak jako nevýrazně, až jsem začal mít strach, že Teo dostane pod stromeček pár dobrejch rad a hotovo, ale ona se pak zasmála a že prej si to odepíše z daní a klika velká, že že to má tříměsíční splatnost.

Mno, to byl včerejšek.

Venku chčije. Záblácená pole varují před procházkama a hovna z chodníků mizí v zadumaných kanálech. Jedu do Orlickejch hor. Musím se zresuscitovat.

To je vše.