Hook 21-02-13

Evropská unie, můj oblíbenej spolek psychopatickejch smažek, vydala prohlášení, ve kterém varuje před rostoucím počtem nepůvodních zvířecích druhů, které se nikým neřízeny potulují po Evropě, nerespektují hranice, krajové odlišnosti a místní nářečí a my vod Hooka s tímhle vyjímečně souhlasíme,  protože třeba takovej jelen, nebo králík, tady nemá co dělat, vo prasatech, co do všeho ryjou ani nemluvě, protože my jsme četli Brehma pečlivě a tedy víme, že původně, fakt jako původně tady běhali dinosauři, ve vzduchu lítal zamyšlenej pterodaktyl a my vzpomínali, kdy jsme naposled viděli ve volnej přírodě, tedy na náměstí Hrdinů před Hookem, nějakýho pasoucího se dinosaura a nevzpomněli jsme si ani jeden, i když Džesika povídal, že jednoho před tejdnem zahlíd, když táh v jednu ráno domů, ale já si myslím, že se plete, protože prvák měl dvanáct grogů a druhák, jak toho dinosaura popisoval, tak mi z toho spíš vyšla stará Kalinová, protože dinosaurus nenosí šátek a nekouří jointy, tedy aspoň Brehm vo tom nepíše nic, a pak taky na náměstí Hrdinů by se nedokázal napást nikdo, neb množství hoven od nejlepšího přítele člověka (sic!) udělalo z pažitu nasycenej koloidní roztok, tedy brodivou emulzi a když už jsem u tej EU, tak bruselský smažky přišly s tím, že auta dělaj děsnej randál, a že takhle ne a je na světě směrnice, že auta můžou hlučet max na úrovni sedmdesát decibelů, což pro názornost – kdybyste si touhle silou objednávali u Hooka pivo, tak nedostanete nic, neb vás nikdo neuslyší a ono mezi náma má to něco do sebe, jelikož když ráno vylezu ven a hlavu mám jak křišťálovej střep, na xichtě vobtisklou vitráž a celkově jsem takovej rozpadlej, dost mě sere, jak všechno řve a kdyby se to ztišilo, bylo by to jen dobře, akorát že, vono to není celý, protože mimo aut normálních máme i elektromobily, který pro změnu nehlučej vůbec, ty pojebanci si jezděj jak Hopkirk, což byl duch a srážej chodce jako kuželky, protože prostě nejsou slyšet a tedy co s těmahle indiánama na ulicích a tak se vymyslelo, že by měly pod kapotou takovou tu dětskou řehtačku, která by dělala kravál, anebo že by řidič hlasitě zpíval některou z optimistických písní schválených EU, což už začíná bejt hodně dobrý, ovšem nepodceňovat bruselský smažky, jelikož zřejmě zvítězí návrh, že před každým elektromobilem poběží maník s vlaječkou EU, kterej bude ve všech oficiálních jazycích, kterejma se v Bruselu mluví, hrdelním hlasem varovat kolemjdoucí, aby si dali bacha, protože se za ním sere v elektromobilu solární baron a skvělý je na tom všem to, že máme díky těmhle píčovinám neskutečně barevnej život, komplet RAL stupnici, protože voni nás nenechaj vydechnout a skončí jedno číslo a bez oddechu navazuje další a my sedíme okolo manéže a tam to na těch pilinách jede a voni se i hádaj a fackujou, kdo přijde dřív na řadu, kdo má v rukávu znamenitější píčovinu a já doufám, že se jednou všema těma sračkama, kterejma nás voblažujou, udávěj, a až jim Neviditelná ruka trhu něžně zamáčkne eurovíčka, oddechnem si, zatřepem hlavou, ubalíme brko, pustíme si neschválenou Nirvánu a uděláme si prima mejdlo, a až si na Karlíkovej terase před Hookem vystřihnu svůj minimalistický tanec bez choreografie, bude zase dobře a na tohle se těším moc, protože to bude přesně ten čas, kdy budu mít pocit, že věci do sebe zapadaj.

Tačvúd všem děkuje za včerejší gratulace. Byl dojatej tak, že ze sebe ani nedokázal vymáčknout, jak dnes bude. Mezi náma – ať si je jak chce. Důležitý je, abychom to nějak přežili.

To je vše.